1. čtení Nm 6,22-27

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."

Na úsvitu stvoření Bůh požehnal lidem a zvířatům. Rozmnožení života, plody země, pokoj a soulad v přírodě a mezi lidmi - to jsou dary jeho požehnání. Bůh nepřestává pečovat o své stvoření a stále ho doprovází svým požehnáním, jež je souhrnem všech jeho darů. Proto svěřuje izraelským kněžím žehnací formuli: touto modlitbou žehnali lidu na závěr liturgických slavností, zvláště při oslavě Nového roku. Žehnat lidu jménem Božím bylo výsadou králů (srov. 2 Sam 6,18; 1 Kr 8,14.55) a kněží (srv. Dt 10,8; 21,5).

Hlavní obsah textu se dá shrnout do slova "požehnání": tento pojem vyjadřuje, že Bůh je dobrotivý vůči svému národu, chrání jej, zahrnuje svou přízní (Ž 4,7; 31,17). S pojmem požehnání velmi úzce souvisí obrat "obrátit tvář", resp. "ukázat jasnou tvář". Tyto obraty se v semitském světě používaly k vyjádření příznivého přijetí u krále. Proto "vidět Boží tvář" znamená přijmout jeho "pokoj a spásu" (="šálóm" - tento výraz znamená plnost Božích darů) i jeho ochranu. On je totiž Bohem blízkým, který je pro člověka.

Mezizpěv Žl 66

Odpověď: Bože, buď milostiv a žehnej nám!

Bože, buď milostiv a žehnej nám,
ukaž nám svou jasnou tvář,
kéž se pozná na zemi, jak jednáš,
kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.

Nechť se lidé radují a jásají,
že soudíš národy spravedlivě
a lidi na zemi řídíš.

Ať tě, Bože, velebí národy,
ať tě velebí kdekterý národ!
Kéž nám Bůh žehná,
ať ho ctí všechny končiny země!

2. čtení Gal 4,4-7

Bratři! Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

Galaťané, obyvatelé střední části Malé Asie, byli po přijetí evangelia ovlivněni některými křesťany, kteří tvrdili, že podmínkou spásy je dodržování předpisů Mojžíšova zákona, zvláště obřízky. Pavel energicky potírá tuto nauku a důrazně předkládá evangelium, které přináší svobodu od otroctví zákona. Boží Syn se přiblížil člověku do té míry, že se stal pravým člověkem a vzal na sebe lidskou ne-svobodu. Ježíš přichází na svět jako každý jiný člověk skrze lůno ženy, aby bylo naprosto jasné, že je skutečně jedním z nás. Svým vtělením a ukřižováním podle zákona (Gal 2,19.20) vydobyl pro člověka svobodu od litery Mojžíšova zákona a od otrockého postoje vůči Bohu, od postoje založeného na přesném plnění předpisů. Tato svoboda znamená dar synovství v Duchu. Díky tomuto daru člověk nemusí žít před Bohem jako otrok, ale ve svobodě a bezmezné důvěře dítěte, které může volat "Abba, tatínku".

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Aleluja.

Evangelium Lk 2,16-21

Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

Obřízka byla znamením smlouvy mezi Bohem a izraelským národem. Tato obřízka začleňuje i Ježíše do konkrétního lidského společenství. Jeho jméno naznačuje, že v jeho osobě Bůh uskuteční něco nového, co převyšuje podobu smlouvy starozákonní: v Ježíši Bůh zachraňuje a přináší plnost života (to je význam jména "Jehošua"). Mnozí lidé počínaje Jozuem nesli v dějinách Izraele toto jméno, avšak nikdo neuskutečnil jeho význam. Teprve Ježíš naplnil smysl tohoto jména. On vstoupil do chrámu, ne však aby byl posvěcen, ale aby posvětil, ne aby byl očištěn, ale aby očistil a přivedl izraelský národ i mnohé další lidi k hlubší smlouvě a společenství s Bohem.

Evangelista poznamenává, že Maria uchovává tyto události ve svém srdci a přemítá o jejich významu: to je ten správný postoj, který přísluší pravým věřícím.

K úvaze

Týden po slavnosti Narození Páně (tj. v oktávu) slavíme Marii jako Matku Boží: tato slavnost těsně souvisí s tajemstvím vtělení Slova, Božího Syna, a určitým způsobem završuje týdenní slavení vánočního tajemství.

Maria nebyla Matkou Slova jen tím, že umožnila vtělení Božího Syna. Ona byla Matkou i tím, že přijala Slovo v duši. Dokonce bychom mohli říct, že nejprve přijala Slovo v srdci (Slovo Boží zvěstované andělem) a pak v těle: počala Slovo nejprve v duši, a pak v těle, jak řekl už sv. Augustýn. A tentýž světec neváhá říct, že mateřství duchovní bylo pro ni důležitější než tělesné: vždyť samotný Ježíš prohlásil, že spíš jsou blahoslavení ti, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je, než ta, která ho mohla porodit a kojit (Lk 12,27.28). A Matka Boží takovou "dobrou učednicí" byla.

Maria se mohla stát jen jednou tělesnou matkou Kristovou: jeho "duchovní" matkou se však stávala znovu a znovu, protože stále nově přijímala evangelium. Jak jej přijímala?Rozvažováním a zachováváním Slova. Rozvažováním přijímala Slovo do všech důsledků - toto přijetí pak nebylo "dočasné", ale trvalé: vždyť ona bedlivě střežila poklad evangelia.

Matkou Slova v řádu "tělesném" se mohla stát jen Maria před dvěma tisíci lety. V řádu duchovním se však můžeme stát i my matkami Slova tím, že jako Maria budeme přijímat Slovo do svého nitra. Jak? Podobným způsobem jako ona: nasloucháním, přijetím, rozvažováním a zachováváním Slova. Tak budeme i my matkami Slova.

Naše úcta k Matce Boží by se měla vyznačovat především mariánským postojem: otevřeností vůči Božímu Slovu. Otevřeností do té míry, že necháme proniknout evangelium do zákoutí našeho srdce, do našich citů, tužeb, záměrů. Prostě až do "nejhlubšího nitra", podobně jako Maria přijala Slovo "v nitru duše i těla". Podobně jako v Mariině lůně, i v nás má toto Slovo růst. A jednou se má narodit, čili se má stát zjevným ostatním lidem okolo nás, tak jako se zjevilo v Betlémě před očima pastýřů.

Přijetím Slova i v nás bude pokračovat zázrak vtělení: tak budeme pravdivě slavit Vánoce, a to nejen v těchto dnech, ale i po celý nastávající rok.

K reflexi

1. Jak přijímám Boží Slovo?
2. V čem se mohu nechat inspirovat Matkou Slova?