1. čtení Iz 9,1-4

1V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů. 2Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. 3Dáváš mnoho jásotu, zvěstuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. 4Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

V Izaiášově době Asyřané dobyli Galileu a část obyvatel odvedli do vyhnanství (r. 732 př. Kr.). Prorok vidí zemi v hluboké temnotě srovnatelné s temnotou "světa smrti" či s chaotickou tmou před stvořením. Avšak v této temnotě zazáří světlo: nově narozený královský syn (9,5). Jeho narození bude důvodem k radosti, neboť přinese osvobození od nadvlády Asýrie: jsou zlomeny symboly otroctví, tj. jařmo, hůl a bodec otrokáře (tak jako bylo zlomeno jho Egypťanů či Midjanitů - Sd 7,14n).

Mezizpěv Žl 26

Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím:
abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života,
abych požíval Hospodinovy něhy
a patřil na jeho chrám.

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina
v zemi živých!
Důvěřuj v Hospodina, buď silný,
ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

2. čtení 1 Kor 1,10-13.17

10Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. 11Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. 12Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného): "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!" 13Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni? 17Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.

Tento úryvek uvádí jeden z témat listu: problém rozdělení v korintské komunitě. Apoštol je si vědom závažnosti problému, a proto napomíná Kristovým jménem čili apoštolskou autoritou: není to obyčejné napomenutí. Výraz "jméno našeho Pána Ježíše Krista" (v. 10) navazuje na kristologický důraz v díkůvzdání (1,3-9) a má podobnou funkci jako "Božím milosrdenství" v Řím 12,1n.: zakládá etickou výzvu.

Třikrát se opakuje slovo "stejně" (resp. "zajedno"): tím Pavel nenabádá k uniformitě, ale k stejnému smýšlení a postoji podle Krista, k překonání "partikularismů" a vytvoření jednoty. Do korintské obce se totiž vkrádala sektářská mentalita výlučnosti, oddělení se od druhých. Přitom se nejednalo ani tak o větší skupiny, ale spíš o jedince, kteří se snažili vyniknout na úkor druhých: chlubili se tím, že patřili k některému renomovanému vedoucímu (v. 12, viz i 1 Kor 3,3.4). Korinťané však nepatří Apollovi či Pavlovi, ale Kristu: v něj byli pokřtěni, jeho slovo kříže, a ne slovní moudrosti (v. 17), přijali ke spáse. Tou slovní moudrostí se míní lidská moudrost jak obsahem ("spasitelné poznání" - pravou spasitelnou moudrostí je však kříž, v. 18), tak i formou (lidská rétorika, 2,1-5).

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

Evangelium Mt 4,12-23

12Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. 13Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, 14aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: 15'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, 16lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.' 17Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." 18Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 19Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." 20Oni hned nechali sítě a následovali ho. 21A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. 22Oni hned nechali loď i otce a následovali ho. 23Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium (o Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

Liturgický úryvek má tři části: 12-17 (hlásání království v Galileji), 18-22 (povolání čtyř rybářů) a 23 (souhrnná zpráva o Ježíšově působení, tento verš je součástí 23-25).

Uvěznění Jana Křtitele je počátkem Ježíšovy činnosti (v. 12): touto poznámkou se naznačuje, že Kristus navazuje na činnost předchůdce - i základní obsah hlásání je stejný ("Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království", Mt 3,2 a 4,17; také učedníci mají hlásat blízkost království: Mt 10,7).

Ježíš začíná své působení v Galileji pohanů, kde žili také Řekové, Arabové, Féničané, Egypťané: on je poslán ke všem a, podobně jako Služebník, má být světlem všem národům (Iz 42,6; 49,6; Kristus naplňuje poslání Služebníka, jak je mnohokrát dotvrzeno v evangeliu). Galilea se nachází ve tmě, která symbolizuje ztrátu Boží blízkosti, zmatek, dezorientaci. Jako kontrast k této tmě je tu světlo Kristovy přítomnosti a jeho slova "obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království". Imperativ "obraťte se" (řecky metanoeite - změňte smýšlení, postoj) vyplývá z indikativu, z oznámení zvěsti "Boží království je blízko". "Boží království" je uctivé označení Boha: tento výraz označuje samotnou Boží přítomnost, která se ujímá vlády, a tak přináší spásu, požehnání. Viditelným projevem této životodárné Boží vlády je uzdravování (v. 23).

Verše 18-22 líčí dvojí povolání učedníků, které se odehrává podle podobného schématu: Ježíšovo setkání s bratřími (18.21), pozvání (19.21) a okamžitý souhlas povolaných (20.22). Volání "obraťte se, přiblížilo se nebeské království" se konkretizuje v životě těchto mužů, kteří rozpoznávají blízkost Božího království v samotném Kristu a "obrátí se": změní základní postoje a vztahy - opustí své povolání, své vztahy (viz Mt 8,21-22; 10,37) a začínají následovat Krista.

Ježíš se k nim obrací právě uprostřed jejich práce, a to nečekaným a autoritativním způsobem: "Následujte mě". To je něco nového: v židovství si učedník volí mistra. V evangeliu je zřetelně vidět, že Kristus volá zdarma, bez ohlédnutí na zásluhy nebo lidské kvality. Ježíšova činnost je zdůrazněna v celé perikopě: on kráčí, vidí, mluví, volá. Zatímco mezi rabíny studium Zákona bylo základní náplní učednictví, v Novém zákoně jí je následování Krista. Nová je také radikálnost volání: učedníci mají opustit nejen práci, ale i vztahy rodinné, aby byly svobodní pro Krista a pro službu. "Následuj mě" neznamená jen kráčet za Ježíšem, ale také sdílet jeho poslání a úděl: jedná se tedy o pohyb nejen "fyzický", ale také etický a duchovní.

Povolání těchto rybářů je zaměřeno ke konkrétnímu poslání: "být rybáři lidí". Oni nemají pouze "následovat" Mistra (pasivní role), ale mají mít i určitou odpovědnost jakožto "rybáři lidí" (aktivní role). Ježíš jim také přislibuje, že je vybaví a uschopní k úkolu ("učiním z vás", viz i Mt 28,20 - "budu s vámi"). Tato část o povolání učedníků je záměrně před souhrnnou zprávou o Ježíšově působení: Kristus nechce konat nic bez učedníků, natolik jsou důležití pro jeho poslání.

K úvaze

A na jeho slovo … opustili všechno. Jak velkou sílu mělo Kristovo slovo, že dokázalo změnit tak náhle a radikálně život těch rybářů. A to se nestalo na základě nějakého zázraku, ale na pouhé slovo. Přesněji řečeno: nebylo to pouhé slovo, ale slovo obdařené mocí, vyslovené s autoritou. Pronikající až do morku kostí a rozdělující pouta rodinná. To slovo "spadlo" znenadání, uprostřed běžných povinností. A nebylo to obyčejné slovo: v něm se totiž zpřítomnilo a přiblížilo Boží království, a to tak neodolatelnou silou, že ti rybáři nezaváhali a obrátili se: obrátili se od života pro sebe k životu pro Krista a jeho království. Opustili jistotu povolání, obživy, rodinného zázemí, aby šli s neznámým potulným kazatelem, do neznámých míst. Opustili všechny jistoty, protože našli tak pevnou jistotu v Kristově slově.

Šli za Kristem: od nynějška jejich život bude neustálým následováním Mistra. Oni mají kráčet za Ježíšem, ne před ním nebo bez něj. Za Kristem: ne za svými touhami a rozmary. Někdy budou v pokušení jít spíš před ním, tj. "urychlit jeho úradky", vnucovat mu svá přání (viz "máme přivolat oheň z nebe?" - Lk 9,54). A tito první učedníci jsou stále ve velkém pokušení kráčet před Kristem tím spíš, že nemají být pouze pasivními pozorovateli, ale aktivními spolupracovníky, rybáři jako jejich Mistr. Občas tato jejich aktivita a vůdčí úloha překročí meze: vzpomeňme na Petra, který chtěl zabránit Kristu jít cestou utrpení a smrti (a jak vehementně mu v tom bránil! "Vzal si ho stranou a začal ho kárat: ´Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!´", Mt 16,22).

Pravý učedník kráčí za Kristem: to předpokládá bedlivě pozorovat, kudy kráčí Mistr. Neztratit ho z očí, neustále mu naslouchat. Apoštolové mají kráčet za Kristem a zároveň s ním, protože mají účast na jeho údělu a poslání: i oni mají být rybáři, mají hlásat evangelium a uzdravovat. S Kristem, ale vždy za ním. Svěřená moc a autorita svádějí jednat bez něj: a i takový styl "služby" je možný, vždyť evangelium říká, že mnozí budou prorokovat v Ježíšově jménu, budou vymítat zlé duchy a konat mnoho mocných činů, a presto jim Kristus řekne: "Nikdy jsem vás neznal" (Mt 7,22.23). Jinými slovy: nebyli jste se mnou. Konali jste sice moje dílo, navenek jste byli se mnou, ale ve skutečnosti jste žili beze mě.

Kráčet za Kristem není vůbec tak lehké a samozřejmé, navzdory dojmu z dnešního evangelia. Vlastně: lehké, či spíše možné to je, pokud člověk slyší Kristovo slovo a poslouchá jej.

K reflexi

Má pro můj každodenní život nějaký význam, že "se přiblížilo Boží království"? Jaký?