1. čtení
Sof 2,3;3,12-13
2,3Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu. 3,12Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu. 13Kdo zbudou z Izraele, už nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.
Sofoniáš působil kolem r. 630 v judské zemi, která v té době neprožívala zrovna rozkvět ekonomický ani náboženský. Prorok proto vybízí k hledání Hospodina (2,3; na to se zapomínalo - 1,6). Tato výzva je adresována především pokorným (či chudým). Tím nejsou míněni ani tak utlačovaní (tak u Ámose), ale ti, kdo se pokořují před Hospodinem (viz i Ž 22,27; 25,9): zkrátka ti, kdo si uvědomují, že jsou na něm závislí, že ho potřebují, a proto hledají útočiště v jeho jménu (3,12). Přimknutí se k Hospodinu nemůže být odděleno od přijetí jeho norem: proto mají tito pokorní hledat spravedlnost (správné jednání podle Božího slova) a zároveň pokoru (2,3). Oni "jednají podle jeho výroku" (2,3) a nebudou konat nepravost, nebudou lhát (2,13). Takoví lidé jsou protikladem zpupných, kteří se vzpírají Hospodinu (3,1; 3,11) a nedůvěřují v něj (3,2).
Mezizpěv
Žl 145
Odp: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
Nebo: Aleluja.
Hospodin zachovává věrnost navěky,
zjednává právo utlačeným,
dává chléb lačným.
Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým,
Hospodin napřimuje sklíčené,
Hospodin miluje spravedlivé,
Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu,
ale mate cestu bezbožníků.
Hospodin bude vládnout na věky,
tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
2. čtení
1 Kor 1,26-31
26Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. 27A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, 28a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", 29aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. 30A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. 31Tak se splnilo, co je v Písmě: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.'
Pavel v předchozích verších (1,17-25) mluví o kříži jako základním obsahu svého kázání a o Boží moudrosti, která je jiná než moudrost lidská, dokonce tak paradoxní, že se projevuje spíš křížem, neúspěchem a slabostí než triumfem, vítězstvím, silou. Verše 17-31 spojuje tato myšlenka: Boží moudrost se nepodobá lidské moudrosti, Boží cesty k úspěchu a k životu jsou jiné než cesty lidské.
Apoštol chce tady dokázat, že evangelium neodpovídá lidským očekáváním (Židé očekávali zázrak, Řekové moudrost - 1,22), a tak využívá zkušenost samotných Korinťanů: Bůh si nevyvolil moudré či mocné (navazuje se na moudrost a moc z 1,22), ale slabé a obyčejné lidi nižších vrstev (řemeslníky, přístavní dělníky, otroky, malé obchodníky). Tím se projevuje Boží bláznovství, které uvádí moudré ve zmatek: Bůh totiž nebere ohled na kvality či zásluhy, ale vybírá zcela zdarma. Na pozadí lidské ubohosti a bezvýznamnosti se jasněji vyjímá nezaslouženost Božího daru spásy.
Vyvolení takových lidí má stejný účinek jako "kříž": spasit, ale také "zničit", či spíš relativizovat ty hodnoty, kterými se nevykoupený člověk chvástá. Tak se před Bohem vyloučí jakékoli chlubení podle lidských měřítek, a sem spadá i chlubení člověkem (proto Pavel říká o něco dál: 3,21 - "A tak ať se nikdo nechlubí lidmi"). Korinťané se nemají chlubit kazatelem či celebritou (Petrem, Apollem nebo Pavlem), ale Pánem (.31 - tato citace z Jer 9,23-24 tvoří základní rámec argumentace). V posledku jde o odvržení lidského chlubení (a soběstačnosti) a přijetí daru, potažmo chlouby podle Božích měřítek. Každé jiné chlubení je tedy vyloučeno (3,21; Řím 2,23; 3,27). Velmi výmluvný je 1 Kor 4,7: "Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?"
Tou chloubou nového člověka je Kristus, který se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením (podle ekumenického překladu, který je zde výstižnější než liturgický). Tyto pojmy vyjadřují vlastně z jiného úhlu stejný dar spásy. Moudrost označuje spásonosný Boží plán. Spravedlnost zdůrazňuje, že člověk má nyní správný vztah k Bohu, může tedy před ním obstát. Posvěcení znamená, že věřící byli odděleni pro Boha, stali se mu zvláštním lidem. Vykoupení vyzdvihuje osvobození z otroctví všech podob hříchu, nemoci a smrti.
Verše 26-29 nejsou dokonale přesným důkazem (ne všichni Korinťané byli totiž "ničím"!), ale pouze určitým přiblížením. Byl by to omyl vyvodit z tohoto textu, že silní a bohatí nemohou patřit do společenství věřících: koneckonců takoví byli i v Korintu, jak ukazuje i 1 Kor 11,17-34. K obci Ježíše Krista mohou patřit i prominentní a vlivní lidé, pokud se vystaví provokaci slova o kříži, odhodí veškeré světské kategorie jako nesměrodatné a osvojí si kategorie Božího vyvolení.
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Aleluja.
Evangelium
Mt 5,1-12a
1Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2Otevřel ústa a učil je: 3"Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. 4Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. 5Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 6Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 7Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. 8Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. 9Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. 10Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. 11Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; 12radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."
Tak jako z hory zazněl Zákon smlouvy (Dt 5; Ex 19-20), tak i teď zaznívá zákon smlouvy nové: v horské řeči Ježíš vystupuje jako nový Mojžíš. Tato řeč je pronesena vsedě, podobně jako při jiných příležitostech (13,2; 24,3; výraz "otevřel ústa" udává slavnostnější tón). Horské kázání začíná blahoslavenstvími, která nejsou něčím zcela novým, protože se občas vyskytují už v žalmech (Ž 1,1; 31,1) a mudroslovné literatuře (Př 5; Kaz 1; Mdr 1; Sir 11). Přesto se nikdy neobjevují v tak radikální a zhuštěné formě. I o těchto slovech evangelia platí to, že je na prvním místě uskutečnil Kristus ve svém životě.
Struktura blahoslavenství je neměnná: označení "blahoslavený", skupina lidí s určitým postojem, odpovídající přislíbení-dar (trpný rod vyjadřuje, že Bůh je podmětem obdarování).
Blahoslavení: výstižněji by se to dalo přeložit jako "šťastní". V NZ se tento pojem používá pro označení jedinečné radosti prýštící z účasti na Boží spáse, jak vysvětluje rozvedení posledního blahoslavenství v 5,12: "radujte se a jásejte". Blahoslavení jsou ti, kdo jásají a plesají, protože mohou prožívat naplnění Božích slibů, příchod Božího království.
Blahoslavenství jsou radostnou zvěstí v nejsilnějším slova smyslu: zvěstují radost největší a nejskutečnější, protože darovanou Bohem. Jsou začátkem Ježíšova učení, určují jeho základní vlastnost jako radostnou zvěst. Kristus přišel hlásat plnost radosti: nejen hlásat, ale i darovat (srv. Jan 2,1-11: zázrak v Káni, dar vína jakožto symbol radosti). Ve slovech tohoto začátku horské řeči (Mt 5-7) vidíme naplnění příslibu z Iz 61,1: "Pán mě poslal hlásat radostnou zvěst chudým" (a právě první blahoslavenství je určeno chudým, 5,3). Bylo by špatné vidět v těchto slovech především mravní nárok: na prvním místě se zde zvěstuje radost, která je Božím darem. Je sice pravda, že tato radost je přislíbena lidem splňujícím určité požadavky (chudobu, čistotu srdce …), nicméně tyto nároky nejsou přikazovány výslovně: mravní požadavek tedy ustupuje radostné zvěsti.
Chudí v duchu uznávají, že závisí na Bohu a že bez něj by neměli život. Jim patří už teď Boží království, tj. Bůh se jim prokazuje jako mocný král přinášející požehnání. Sloveso je v přítomném čase, vždyť toto království se přiblížilo už nyní! (Viz předchozí neděli: Přiblížilo se Boží království - Mt 4,17).
Truchlící: Služebník přišel utěšit zarmoucené a rozradostnit smutné (Iz 61,1-3). Toto je nejparadoxnější blahoslavenství: šťastní jsou ti, kdo jsou smutní! Nemusíme "spiritualizovat" tento verš: nejedná se nutně o truchlení pouze nad hříchy či nad morálním zlem. Zde jde o jakýkoli smutek: nad bolestí vlastní či druhých.
Tiší: tento překlad je zavádějící (nejsou blahoslavení ti, kdo nemluví!). Zde jsou spíš míněni mírní, tedy ti, kdo se nedávají průchod sobeckým projevům ve vztahu k druhým (Mt 11,29; Mt 21,5). K pochopení tohoto verše nám výrazně pomůže Ž 37,7-11: "Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné. Ale mírní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj." Mírní jsou ti, kdo se neprosazují širokými lokty, kdo ovládají hněv, ctižádost, bezohlednou touhu po sebeuplatňování.
Žízeň a hlad vyjadřují silnou a spontánní touhu. Šťastní jsou ti, kdo mají palčivou touhu žít podle evangelia. Matoušovská spravedlnost neodpovídá našemu pojetí, není to spravedlnost právnická ("dát každému, co mu náleží"), ani etická ("správně jednat"), je to mnohem víc: jednání podle Božího slova (viz Mt 7,21.24-27).
Milosrdní nezavírají srdce vůči potřebným. Kristus výslovně vybízí k milosrdenství vůči hříšným (9,13) nebo hladovým (12,7): prostě vůči těm, kdo se nacházejí v duchovní či hmotné bídě.
Čistí srdcem nejsou pouze ti, kdo se neproviňují proti šestému přikázání! V tomto blahoslavenství jsou zahrnuti ti, kdo mají nitro očištěné od hříchu a prostoupené Boží vůlí, Božím slovem (Mt 15,1-20). Takoví budou vidět Boha (viz Ž 24,3-4; Zj 22,3-5; 1 J 3,2n): Bůh vyjde ze své skrytosti a setká se s nimi tváří v tvář.
Pokoj v sedmém blahoslavenství máme chápat v širším slova smyslu jako smíření, Boží požehnání. Tvůrci pokoje přinášejí usmíření, svornost, pokoj, Boží obdarování (Mt 5,44n; Bůh je označen jako Bůh pokoje - Ř 13,33, Kristus sám je tvůrce pokoje - Ef 2,14-16; Kol 1,20). Oni budou nazváni Božími syny: Bůh se k nim prokáže jako Otec a oni prožijí, že patří do Boží rodiny.
Pronásledovaní pro spravedlnost: poslední blahoslavenství rozšiřuje "blaze těm, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti". Týká se to těch, kteří kvůli věrnosti evangeliu zakusí pronásledování, příkoří, dokonce smrt.
K úvaze
Tentokrát necháme promluvit Boží slovo takřka bez komentáře…
Šťastný, kdo má odvahu přiznat si vlastní chudobu,
omezenost a nedostatečnost,
kdo si uvědomuje,
že si sám nestačí
a potřebuje Boha:
nebeský Otec je jeho pokladem.
Šťastný, kdo pláče,
kdo prožívá smutek a
nezatvrzuje se v bolesti:
samotný Bůh ho utěší a setře slzu z tváře.
Šťastný, kdo se neprosazuje násilím a širokými lokty,
kdo nepodléhá nenasytné touze po sebeuplatňování,
kdo nedává průchod hněvu a pomstě, když jsou jeho důstojnost a právo pošlapány,
kdo se nesnaží bezohledně urvat co nejvíc:
Bůh mu totiž připravil bohatě prostřený stůl a přetékající kalich.
Šťastný, kdo má palčivou žízeň po Božím slově a jeho naplnění,
kdo má touhu žít podle evangelia,
kdo usilovně prahne napodobit Krista:
Bůh sám naplní jeho prázdnotu.
Šťastný, kdo nezatvrzuje své nitro při pohledu na potřebného,
kdo je ochotný se rozdělit s druhým,
kdo přináší Boží milosrdenství:
ten zakusí Boží pohlazení.
Šťastný, kdo má ryzí a nefalšované srdce,
nezakalené dvojakostí, neupřímností,
sobectvím či poskvrnou hříchu:
neviditelný Bůh se s ním setká tváří v tvář.
Šťastný, kdo odpuštěním přináší pokoj,
kdo usiluje o pokojné vztahy,
kdo hlásá zvěst o Božím odpuštění:
prožije, že je milovaným Božím dítětem.
Šťastný, kdo snáší nepřijetí,
pomluvy, ústrky, pronásledování
kvůli Kristu a jeho evangeliu:
všemohoucí Bůh bude jeho odměnou.
K reflexi
Které blahoslavenství tě nejvíc oslovuje? Zkus jej žít po celý tento týden.