1. čtení Iz 60,1-6

1Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! 2Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. 3Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. 4Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. 5Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. 6Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.

První roky po návratu z babylónského zajetí nebyly vůbec skvělé a zářivé, ale naopak temné a skličující. Tísnivé poměry (chudoba, chrám a město v rozvalinách, úklady nepřátel) mohly vést k domněnce, že “Boží ruka je krátká ke spasení” (Iz 59,1). Jeruzalém dostává ohromné zaslíbení: místo temnoty přijde světlo, místo chudoby a poníženosti velebnost Boží. Skončila doba skleslosti a nářku, nastal čas radosti a naděje. Lidé mají povstat ze svého pesimismu a přijmout jistotu nového začátku: “Vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle” (v. 2-3; Zj 21,9-27). Ke “zbytku Izraele” se připojí nejenom další Židé dosud rozptýlení ve vyhnanství (v. 4), ale dokonce další národy z přímořských oblastí a z Arábie (v. 6). Nebude už strádání, neboť Jeruzalém “zaleje bohatství moře”(v. 5). Kadidlo a zlato (v. 6) jsou dary nanejvýš hodné Hospodina: obojí se používalo při liturgii k vyjádření úcty a oddanosti Bohu. Přinést takové dary není tedy ničím novým, kdyby dárci nebyli cizinci, příslušníci jiných národů: i tito mají tedy “přístup” k Hospodinu. Mohou mu vyjádřit úctu nejen skrze znamení zlata a kadidla, ale také skrze “oběť rtů” (Žd 13,15) čili skrze vyznání Hospodinovy slávy (v. 6). Mudrci, kteří přišli se svými dary do Betléma, jsou prvními představiteli “národů”, kterým zazářil Kristus jako “světlo světa”.

Mezizpěv Žl 71

Odpověď: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc,
svou spravedlnost královskému synu.
Ať vládne tvému lidu spravedlivě,
nestranně tvým ubohým.

V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje,
dokud nezanikne luna.
Bude vládnout od moře k moři,
od Řeky až do končin země.

Králové z Taršíše a ostrovů přinesou dary,
králové Arábie a Sáby zaplatí daně.
Všichni králové se mu budou klanět,
všechny národy budou mu sloužit.

On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci,
ubožáka, jehož se nikdo neujímá.
Smiluje se nad nuzným a chudým,
zachrání ubožákům život.

2. čtení Ef 3,2-3a.5-6

Bratři! 2Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. 3Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. 5V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: 6že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.

Již ve Starém zákoně nacházíme proroctví o spáse pro všechny národy, avšak tyto výroky zůstaly určitým způsobem nepochopitelné a temné, dokud Kristus neodkryl plně jejich tajemství. V něm se také pohané mohou chopit milosti blízkého společenství s Bohem a s izraelským národem. V Ježíši Kristu jsou totiž zbořeny bariéry, které jsou mezi Židy a pohany i mezi jednotlivými pohanskými národy! Jednota mezi národy, která v prapočátcích lidstva nebyla dosažena pouhým lidským úsilím (Gn 11,1-9), je nyní dosažitelná v Kristu. Tato jednota je darem od Boha. Tento dar je zároveň tajemstvím (v. 3), které lze objevit jenom skrze osvícení Duchem, tedy opět Boží milostí!

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme se poklonit Pánu. Aleluja.

Evangelium Mt 2,1-12

1Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: 2"Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." 3Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. 4Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. 5Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 6'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'" 7Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: 8"Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." 9Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. 10Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. 11Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. 12Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

Názvem “mudrci” (řecky “magoi”) se na východě označovali hvězdopravci. Tito mudrci byli přivedeni ke Kristu hvězdou, která byla symbolem Mesiáše: “Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele” (Nm 24,17). Vedle Božího znamení hvězdy je pak další “průvodce” k nalezení Krista: Písmo, které svědčí o narození Mesiáše v Betlémě (Mich 5,1). Klanění a dary jsou tichým a zároveň výmluvným svědectvím, že toto dítě je mesiánským králem (Ž 72,10-11). Myrha patřila k drahocenným vonným látkám (viz Ž 45,8; Pís 3,6; 4,14; 5,1.5.13). Mudrci, představující pohanské národy, jsou vedle pastýřů dalšími svědky narozeného Mesiáše, který je spasitelem nejen Židů, ale i pohanů.

Na rozdíl od mudrců a pastýřů se Herodes a celý Jeruzalém při zprávě o narození Mesiáše znepokojují (v. 3): král se snaží ho najít, aby ho usmrtil. Betlémské dítě přináší radostnou zprávu. Musí však na sebe vzít podobu vyhnance a uprchnout do Egypta. Mesiáš je zároveň vyhledávaný i odmítaný, a jeho korouhví bude kříž. Ježíš je znamením odporu: někteří jej odmítají, zatímco jiní ho hledají s otevřeným srdcem.

Evangelium nezmiňuje počet mudrců: teprve v pátém století se vžilo přesvědčení, že byli tři (podle počtu jejich darů) a v osmém století jim byla přisouzena jména Kašpar, Melichar a Baltazar. Symbolický výklad jednotlivých darů (dali zlato jako králi, kadidlo jako Bohu a myrhu jako člověku) se nedá podepřít textem.

K úvaze

Ti, kdo přebývali v temnotě noci, spatřili Pána, zrozeného z Marie, slunce spásy, které svými paprsky ozařuje celý svět. My všichni, kteří jsme jako potomci Adamovi byli dosud nazí, přicházíme k němu, abychom se do něj oblékli a u něj se zahřáli. Vždyť proto jsi přišel, proto ses zjevil, ó nedostupné světlo, abys oblékl nahé a zazářil těm, kdo přebývají v temnotách.

Bůh nepohrdl člověkem, který byl podloudně připraven o ráj a ztratil šaty, jež mu utkal sám Bůh. Znovu mu jde vstříc a svým svatým hlasem volá tohoto nešťastníka: “Kde jsi, Adame? Už se neskrývej: chci tě vidět, přestože jsi nahý a ubohý. Už se nestyď, vždyť jsem se ti stal podobným. Přestože jsi velmi toužil stát se Bohem, svými silami jsi to nedokázal. Já jsem se nyní dobrovolně stal člověkem. Přijď ke mně a poznej mě, abys mohl říci: Přišel jsi, zjevil ses, ó neproniknutelné světlo” (Romanos Melodos).

K reflexi

1. Věřím, že i v mé skličující tmě může Kristus zazářit? Uvěřím, že jeho světlo je silnější než moje temnoty?
2. Mám odvahu pojmenovat ty temnoty, do kterých má vstoupit Kristovo světlo?