1. čtení
Sk 12,1-11
1Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce. 2Janova bratra Jakuba dal popravit mečem. 3Když viděl, že se to židům líbí, dal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. 4Zmocnil se ho tedy, dal ho zavřít do žaláře a hlídat od čtyřnásobné stráže vždycky po čtyřech vojácích. Měl v úmyslu, že ho po velikonocích dá popravit. 5Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. 6V noci před tím dnem, kdy ho chtěl Herodes popravit, spal Petr mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy. I přede dveřmi stála stráž. 7Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle vstaň!" Tu mu spadly řetězy z rukou. 8Pak mu anděl řekl: "Opásej se a obuj si opánky!" Udělal to. Dále mu nařídil: "Přehoď si plášť a pojď za mnou!" 9Šel tedy za ním ven, ale nevěděl, že je to skutečnost, co se dělo skrze anděla. Myslel, že má vidění. 10Přešli pak první i druhou stráž a došli k železné bráně. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel. 11Vtom přišel Petr k sobě a řekl: "Teď vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodových rukou a ze všeho, na co čeká židovský lid."
Život Kristových svědků odráží osud samotného Mistra. Tak je Petr zajat v den velikonoc jako Ježíš (srv. Lk 22,7). Avšak Petrovo poslání není ještě u konce, proto přichází ke slovu Boží mimořádný zásah na přímluvu společenství (12,5). Tato přímluva je vyslyšena vysláním anděla (12,7). Pronásledovaná církev se modlí jako Ježíš a zrovna tak zakouší pomoc od anděla, Božího vyslance.
Mezizpěv
Žl 33
Odpověď: Pán mě vysvobodil ze všech mých obav.
Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte se mnou Hospodina,
oslavujme spolu jeho jméno!
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
vysvobodil mě ze všech mých obav.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl
kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,
blaze člověku, který se k němu utíká.
2. čtení
2 Tim 4,6-8.17-18
Milovaný!
6Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. 7Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. 8Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. 17Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. 18Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.
Tento úryvek se nazývá "závěť apoštola". V ní apoštol předává určitá doporučení Timotejovi a vyjadřuje své pocity před smrtí. Necítí se jako oběť, srovnává se jen s úlitbou (oleje, vína nebo vody) vylitou na oběť (v. 6). Přesto však vnímá, že tato úlitba je úplná. Závěrečné verše ukazují, do jaké míry Pavel následoval Krista: všichni ho opustili (v. 16), cítí se sám jako Pán (v. 17).
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Aleluja.
Evangelium
Mt 16,13-19
13Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" 14Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." 15Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?" 16Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." 17Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. 18A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. 19Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi."
Kontrast mezi míněním lidí a vyznáním učedníků (ústy Petra) má podtrhnout pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skálou, základem nového společenství (nezapomeňme však, že prapůvodní skálou je Kristus!). On je obdařen klíči, které jsou znamením moci.
K hlubšímu porozumění textu
Tento úryvek je vyvrcholením první hlavní části Matoušova evangelia, věnované Ježíšově službě v Galileji (4,17-16,20). Příkladně a jednoznačně se zde vyznává, že Ježíš je přislíbený Mesiáš. To je to jediné přiměřené zakončení předcházejícího dlouhého popisu Ježíšových skutků a slov. A to je ta správná "odpověď" na otázky po Ježíšově původu:
"Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?" (8,27)
"Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících: ´Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?´" (11,2-3) "Zástupy žasly a říkaly: ´Není to Syn Davidův?´" (12,23)
13 Ježíš se opět vydal na sever východním směrem do údolí, kde vyvěrá řeka Jordán. Tam bylo město Césarea Filipova (Césareu dal vybudovat Filip, syn Heroda I., nedaleko pohoří Hermonu na severu, a byla pojmenována po Filipovi, aby se odlišila od starší Césarey u moře). Toto město bylo obývané především pohany.
"Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Ježíš se učedníků ptá, co si lidé o něm myslí. Pojem Syn člověka se v aramejštině používal místo výrazu člověk, případně místo osobního zájmena první osoby jedn. čísla (srv. paralelní Mk 8,27: "Za koho mě lidé pokládají?"; je sice pravda, že titul Syn člověka je často synonymem pro Mesiáše, ale zde by takový výklad nedával smysl - nanejvýš je možné vidět slovní hříčku s Petrovým vyznáním "Ty jsi Mesiáš", v. 16).
14 Tato otázka není ze zvědavosti - je spíš zaměřená k tomu, aby se kontrastem zvýraznilo mínění učedníků. Prvním třem výpovědím ("jedni tě považují za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše") bylo společné to, že Ježíš byl považován jen za předchůdce očekávaného Mesiáše. Jedni pokládali Krista za zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, jak mínil i Herodes (14,2), jiní za Eliáše (byl ve velké úctě, jeho návrat měl předznamenat mesiánskou dobu, viz Mal 4,5n.) a konečně za Jeremiáše (kolem jeho postavy a života vznikla spousta legend).
15-16 Kristus však neskončil se svými otázkami: "A za koho mě pokládáte vy?". Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Není to nic nového, že apoštol Petr vystupuje jako mluvčí všech apoštolů. Otázku klade Ježíš všem učedníkům, ale odpovídá jen jeden - Petr. Vyznává, že Ježíš je Mesiáš, a to je to podstatné a rozhodující. K tomuto titulu připojuje "Syn živého Boha". Pojem Syn zde pravděpodobně stojí v paralele k titulu Mesiáš, tj. je to další označení Mesiáše (jak to bylo běžné v tehdejší době). Označení "živý Bůh" charakterizuje pravého Boha, Boha Izraele, v protikladu k falešným "mrtvým" bůžkům (Ž 135,16-17: "Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí. Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu."), uctívaným také v kraji kolem Césareje Filipovy.
17 I když Petr předtím hovořil jménem celé skupiny, teď ho Pán oslovuje jménem a osobně. Jeho vyznání platilo za všechny, následující příslib platí jen pro něho. Ježíš za blahoslaveného prohlašuje jen Petra (Petr je syn Jonášův, nebo Janův, jak stojí v Jan 1,42 a 21,15? V aramejštině je jen malý rozdíl mezi těmito jmény, postupem času došlo ke změně; bohužel už není možné dopátrat se toho původního a správného jména). A hned je připojen důvod: ne tělo a krev ("člověk"), ale Otec zjevil Ježíšovu totožnost. Jedině Otec může totiž odhalit, kdo je Ježíš (srv. 11,25). I apoštol Pavel poznal Krista ze zjevení (Gal 1,15-16).
18 Ježíš nazývá Šimona Petros, to je řecký překlad aramejského Kéfa a znamená Skála. Není to jen nové pojmenování: je to především novým posláním. Petr má být skutečnou skálou, kam je možné se uchýlit, když vypukne bouřka a vody zaplaví údolí (nezapomeňme, že právě krajina kolem Césareje byla vhodným prostředím k těmto slovům - tam se nad jordánským údolím tyčily skály). Na této Skále Ježíš postaví svou církev. Výraz církev - ekklesia, je překladem hebrejského kahal, a to znamená shromáždění, obec, skupinu lidí.
Nové jméno Petrovo je (od některých vykladačů) také dáváno do souvislosti se založením nového lidu (církve, obojí ve stejném verši 18!) - podobně byl Abrám přejmenován na Abrahama, protože se stal základem nového národa (Gen 17,5). Zajímavé místo je Iz 51,1-2, kde se hovoří o Abrahámovi jako o skále, z níž byl nový lid (Izrael) vytesán: "Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho."
Brány podsvětí jsou v protikladu k nebeské bráně (v textu jen nepřímo naznačené díky Petrovým klíčům) a navozují představu apokalyptického konfliktu. Výraz "brány podsvětí" (tak doslova) pravděpodobněji znamená "mocnosti smrti", "smrt". Smrt tedy církev nepřemůže. Přes smrt "zakladatele" (Krista), umučení Petra a dalších apoštolů církev přetrvá.
19 Druhá část příslibu hovoří o klíčích, symbolizujících pravomoc. Mesiáš dává tuto pravomoc člověku - Petrovi. Výrazy svazovat a rozvazovat pocházejí z rabínské terminologie a označují moc vyhlašovat jistou nauku za správnou, anebo mylnou.
Petrova moc klíčů je v kontrastu k autoritě farizeů (implicitní "moc klíčů" v Mt 23,13: "Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít" - i zde se míní učení, výklad zákona). V Matoušově evangeliu je Ježíš tím pravým vykladačem zákona - a tento jeho úkol přebírají všichni apoštolové (Mt 28,18: "učte zachovávat všechno"), v čele s Petrem. On je garantem Ježíšovy nauky, tradice.
Druhý význam výrazů svazovat a rozvazovat je vyloučit někoho ze společenství, nebo ho do něj přijmout.
Společné rysy čtení a evangelia
Vybrané úryvky ("reprezentativní") vykreslují silné momenty ze života apoštolů (Petr - 1. čtení a evangelium; Pavel - 2. čtení).
K úvaze
"Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: ´Hledejte mou tvář.´ Hospodine, tvář tvou hledám." (27,8)
Pojem "tvář" v Bibli označuje něčí identitu, přítomnost (Boha, či člověka). "Hledám tvou tvář" - tak se modlívali starozákonní lidé. A tvář, tentokrát Ježíšovu, Židé hledali také v novozákonní době. Někdy i z povrchních důvodů - proto, že se nasytili (Jan 6,26), jindy (z důvodů hlubších), že chtěli hlouběji poznat jeho tajemství, jeho kouzlo ve skutcích i slovech odhalené, ale přece zahalené. Projevem tohoto hledání byly otázky: "Kdo to jen je?" (8,27; 11,2-3; 12,23). A přesto Židé nedospěli k ničemu většímu než k poznání, že Ježíš je pouze velký prorok, předchůdce toho očekávaného Spasitele. Nepoznali Ježíšovu tvář … nebo ji poznali jen částečně.
Oproti tomu Petr poznal tvář Ježíšovu, a proto mohl vyznat: "Ty jsi ten Mesiáš, který nás zachrání a vyvede z říše smrti a nicoty." Vlastně, ani Petr nepoznal Krista … nepoznal ho totiž "ze sebe" díky svému přemýšlení ("rozjímání"), ale díky zjevení. Petrovi bylo dáno poznat Kristovo tajemství, poznat jeho pravou tvář. Dostal toto poznání jako dar od Otce.
Ani "první z apoštolů" však neměl tuto hotovou odpověď od začátku - i on poznával Ježíše postupně, hledal jeho tvář (však také od něj zaznívá údiv a otázka: "Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?" - 8,27). Petr se nechával oslovovat Kristovými činy i slovy - a odtud tryskal úžas, který dával sílu hledat a poznat. Ale samotné hledání nestačilo. Bylo třeba, aby Kristova tvář byla zjevena Otcem. Jako vždy v duchovním životě, nestačí lidská otevřenost a snaha, je třeba i Božího daru. Hledání a dar, obojí.
Petrova cesta je také naší cestou: i my máme "hledat", ale také přijmout "Boží dar". A to potvrzuje velmi výmluvný text Jana od Kříže.
"A tak je třeba sestoupit do hlubin Kristových a jako v bohatém dole tam kopat, neboť jsou tam uloženy hojné a drahocenné poklady. A můžeš dolovat sebehlouběji, nikdy nedojdeš konce a nevyčerpáš všechno, naopak na všech stranách, v každé štole nalezneš nové žíly s novým bohatstvím. Proto také říká o Kristu apoštol Pavel: "V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání" (Kol 2,3). Žádný člověk ovšem nemůže k těmto pokladům proniknout a není s to se jich dobrat, dokud se nepropracuje a nepronikne přes spoustu námahy a vnitřního i vnějšího utrpení, dokud napřed nedostane darem od Boha plnost chápání i cítění a dokud neprojde dlouhým duchovním výcvikem." (Sv. Jan od Kříže, Duchovní Píseň B)
K aplikaci
1. Naše společenství (farní, modlitební…) "zná" naléhavou modlitbu za druhé? (Viz v. 5). Pokud známe někoho v těžce situaci, můžeme ho zařadit (už teď) do společných modliteb našeho společenství.
2. Vyhledej si v ekumenickém vydání Písma příslušné odkazy (uvedené "pod čarou") na podobná bibl. místa, abys tak měl plastičtější pohled na druhé čtení.
3. A za koho pokládáš Ježíše ty? Neodpovídej "automaticky", ale podle toho, kým Ježíš pro tebe doopravdy je - možná s údivem zjistíš, že je pro tebe jen "vzdáleným Bohem", "moralistou". Každá odpověď, pokud je poctivá, je "dobrá", protože umožňuje vystopovat, kde se nacházíš, a odtud vyjít k dalšímu "hledání Ježíšovy tváře".