1. čtení
Am 7,12-15
12Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: "Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! 13V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám." 14Amos odpověděl Amasjáhovi: "Nebyl jsem prorok ani prorocký učedník, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní. 15Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!"
A dochází ke střetu mezi "oficiální kněžskou hierarchií" a prorokem. Amasjáh považuje Amosa za proroka z povolání ("tam se živ"). Amos na to odpovídá, že není takovým profesionálním prorokem - je prorokem jen proto, že Bůh nečekaně změnil jeho život.
Mezizpěv
Žl 84
Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kdo se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet
a spása půjde mu v patách.
2. čtení
Ef 1,3-14
3Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista,
který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary,
protože jsme spojeni s Kristem.
4Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa,
abychom byli před ním svatí a neposkvrnění;
5v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil,
abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista.
6To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti,
neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
7V něm máme vykoupení skrze jeho krev,
odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost,
8kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a rozumností:
9seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle,
jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil,
10až se naplní čas pro dílo spásy:
že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi.
11A skrze něho jsme se stali Božím majetkem,
jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho,
který všechno působí podle rozhodnutí své vůle.
12Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti,
my totiž, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.
13Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého,
když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse,
a když jste v něho uvěřili.
Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví.
14Tak se dovrší naše vykoupení,
protože si nás Bůh získal jako svůj majetek,
abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.
Hymnus velmi bohatý, který nám nabízí naukovou syntézu celého listu. První věta (v. 3) shrnuje všechno to, co Otec dává skrze Krista. První sloka (v. 4-6) popisuje náš nový stav. Druhá sloka (v. 7-12) vyjmenovává privilegia "nového života": vykoupení, poznání, dědictví. Třetí sloka (v. 13-14) zakončuje hymnus vyznáním, že tato privilegia jsou dána všem: židům i pohanům.
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které on povolal. Aleluja.
Evangelium
Mk 6,7-13
7Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. 8Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, 9jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. 10Řekl jim: "Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. 11Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim." 12Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. 13Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
Ježíš přidružuje k svému poslání také učedníky: začíná se naplňovat jejich poslání "být rybáři lidí" (3,14-15). Základním rysem jejich apoštolátu je skromnost (nemají nosit nic s sebou, nemají budit zdání, že jim jde o majetek a dobrý život). Nesmí uniknout, že učedníci pouze nehlásají, ale také konají: vyhánějí ducha zla a uzdravují nemocné. Jejich služba se tak podobá službě Ježíšově.
K hlubšímu porozumění textu
Text o vyslání dvanácti následuje po "neúspěšné Ježíšově misii" v Nazaretě (6,1-6a) a po souhrnné zprávě o Ježíšově učitelské činnosti po vesnicích (6,6b). Evangelista tak ukazuje návaznost apoštolského poslání na činnost Ježíšovu. Jelikož apoštolové doprovázeli Krista, slyšeli ho kázat, pozorovali ho při konání mocných skutků, nyní ho mohou "reprezentovat" autentickým způsobem.
7 Apoštolové budou sdílet Ježíšovo poslání ve vší plnosti (budou kázat, vymítat zlé duchy a uzdravovat). Jejich misie je prodloužením té Ježíšovy. Vyslání po dvou je běžné v židovství (i když zmínky o tom chybí v SZ), ale především v prvotní církvi (Sk 13,1-3). V pozadí stojí židovská právní praxe potvrdit každou výpověď svědectvím dvou nebo tří (Dt 17,6). Zároveň můžeme v tom vidět opatření, aby se učedníci mohli vzájemně podporovat na cestě.
Je nápadné, že se apoštolům svěřuje jediný úkol, totiž vyhánět zlé duchy. To dosvědčuje ještě víc důležitost přisouzená tomuto úkolu (objevuje se opět v shrnutí v 6,13). A nejen to. Zmínka o exorcismu spojuje učedníky s Ježíšem - jeho veřejná činnost je také uvedená veřejným exorcismem (1,21-27) a kromě toho je tato činnost vícekrát zmiňována v souhrnných zprávách (1,39; 3,11; srv. 3,22-29).
8-9 Poté, co učedníkům svěřil "základní vybavení" (moc nad nečistými duchy), Ježíš zakazuje vzít na cestu právě to, co bylo všeobecně považované za nutné: chléb (čili jídlo), peníze do opasku (tam se běžně nosily peníze), mošnu (na různé dary). Tyto omezující podmínky ochraňují misionáře před soběstačností. Ježíšovy podmínky jsou ještě přísnější než ty, které platily u potulných stoických či kynických kazatelů, známých právě skromností (tito kazatelé hlásali radikální svobodu a odpoutanost od majetku): u nich však bylo povoleno nosit chléb a mošnu. I u křesťanských misionářů je ve hře svoboda od majetku, ale ještě víc odkázanost na Boží prozřetelnost, která se projevuje skrze druhé (6,10). Markovo "dovolení" nosit sandály a mít hůl, na rozdíl od Matoušova podání (Mt 10,10), patrně odráží vývoj v tradici a jiné zeměpisné zasazení, kde délka cesty a různá nebezpečí vyžadovaly jiné vybavení (různost mezi evangelisty nemusí překvapit, pokud zvážíme, že evangelní texty nejsou stenografickými přepisy Ježíšových kázání).
10 Misionáři mají zůstat na jednom místě - tím se má opět potvrdit jejich skromnost. Mají být nenároční a nemají hledat to, co je lepší.
11 Konečně je i pokyn, jak se zachovat vůči těm, kteří odmítnou evangelium. Tento pokyn nabývá na významu, pokud bereme v úvahu těsně předcházející odmítnutí Ježíše v Nazaretě. Setřást prach z nohou může mít několik významů a je sporné, který z nich převažuje:
1) Židé měli zvyk setřást prach z nohou po návratu z pohanského místa - znamená to tedy, že apoštolové prohlašovali to místo za pohanské?
2) Anebo to symbolizovalo soud a přerušení jakýchkoli styků?
3) Anebo se tím vyjadřovalo, že misionáři splnili úkol a neměli už žádnou odpovědnost? Viz Sk 18,6: "Židé se však proti Pavlovi postavili a rouhali se. Proto setřásl prach ze svého roucha a řekl: ´Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům.´"
Slovem "svědectví" se pak rozumí "výmluvné gesto".
12-13 Perikopa pak končí stručným popisem misie. Volání k obrácení spojuje apoštolské hlásání s poselstvím Ježíšovým a Janovým. A v linii s eschatologickým podtextem (o příchodu Božího království) přítomný v Ježíšově a Janově kázání, je těžké nepřisoudit stejný charakter slovům apoštolů. Tento podtext je pak zjevný v exorcismech, kdy se jasně zviditelňuje Boží vláda (=kralování) nad zlým. Boží vláda se ukazuje i nad nemocemi - apoštolové mazali nemocné olejem, který měl léčivé účinky (Iz 1,6) a byl tedy vhodným znamením Božího uzdravování (srv. Jk 5,14-15).
Společné rysy prvního čtení a evangelia
Bůh posílá ty, které si vyvolil, aby hlásali jeho slovo a jednali jeho jménem (ten, který jedná a mluví Božím jménem, se v Bibli nazývá prorok; v evangeliu jsou takovými "proroky" apoštolové, vybaveni mocí k vyhánění zlých duchů a k hlásání evangelia).
K úvaze
Ad fontes ("k pramenům") - stále znovu v poslední době zaznívá výzva, abychom se vrátili "k pramenům" naší víry: k textům církevních otců, ale především Starého i Nového zákona. I dnešní evangelium "vybízí", abychom se v pastorační činnosti vrátili "k pramenům", k základnímu poslání, které přijali apoštolové. Oni přijali "program" - jednoduchý, ale zároveň účinný, protože jde k podstatě.
Tento program by se mohl heslovitě podat v několika bodech:
1) "Sloužit spolu" - apoštolové byli rozeslání ve dvojicích, aby si mohli vzájemně pomáhat a důvěryhodněji dosvědčovat evangelium. Jak vidíme i z jiných biblických textů, tato praxe se velmi osvědčila - a dokonce i "velký svatý Pavel" míval průvodce na svých cestách. "Společná služba" je lékem proti individualismu, malomyslnosti, sebestřednosti (která se snadno vetře do života "osamoceného vojáka"). Je na nás hledat a najít konkrétní způsob prožívání "společného pastoračního působení".
2) Služba má být nesena skromností (svobodou od majetku) a důvěrou v Boží prozřetelnost. Bohatství totiž "zatěžuje" při cestě - a při službě. Proto je nutné "kráčet nalehko"… a s lehkostí. Nakolik při naší pastoraci potřebujeme a používáme různé prostředky (např. média), natolik to má být s ryzím postojem svobody a odpoutanosti. Mnohé prostředky a pastorační vymoženosti mohou přehlušit službu, která se pak opírá o "účinnost" prostředků, a ne o živého Krista. Velmi zajímavý je dopis, který napsala Matka Tereza jistému dobrodinci, aby odmítla (!) finanční dary z toho důvodu, aby sestry prozatím využívaly prostředky k dispozici a "nehromadili bohatství" - a tak nepřestaly důvěřovat v Boží prozřetelnost. I v tomto bodě se však budou lišit konkrétní aplikace Ježíšova pokynu ("chudoby ve službě" a odkázanosti na Boha). Základní však je, aby byla živá víra v Boží "primát" - a že bez něho "ani krok".
3) Středem hlásání má být "obrácení k Bohu". Při hlásání je možné "plýtvat" mnoha slovy, hovořit vznešeně o duchovních pravdách, ale přitom nechat posluchače tam, kde jsou - a nevést je k Bohu. Přitom "tou základní melodií" kázání má být "obrácení k Bohu" (a odvrácení od sebe a od hříchu). Na tuto melodii se pak mohou zahrát různé variace (líbivými slovy a hlubokými myšlenkami). Tím obrácením není v prvé řadě "hledání a zřeknutí se hříchu" (to také, ale druhořadě!) - obrácení je přechod od egyptského otroctví (různých závislostí) k svobodě, od sebe k Ježíši, od nedůvěry k stále hlubší víře.
4) Apoštol má před očima, že bojuje proti "temným silám" (Ef 6,12) - zároveň se však vyhýbá démonizování a "černobílému pohledu na svět". K účinnému boji proti zlu je třeba začít… od sebe - poctivě demaskovat projevy zla a hříchu ve svém životě, učit se rozlišovat projevy dobrého a zlého ducha (a prosit o rozlišování!). Tím se apoštol učí demaskovat zlo i v životě druhých - a prosit za osvobození od zlého a od hříchu (to se nemá směšovat s exorcismem, který je vyhrazený pověřené osobě při rozvázání posedlého člověka).
5) Služba nemocným spojená s modlitbou. Jako Boží děti se můžeme "svobodně a bez zábran" modlit za uzdravení nemocného - a zároveň ponechat moudrému Otci svobodu, zda dotyčného uzdraví, nebo posílí k nesení životních obtíží. Evangelium nám vrací odvahu modlit se za uzdravení - vrací nám víru, že Ježíš je mocný a zasahuje: někdy uzdravením, jindy posílením víry a "vnitřního člověka".
Před námi jsou tedy velké výzvy, abychom hledali cesty, jak aplikovat a konkretizovat "Ježíšův pastorační model".
K aplikaci
1. Kniha proroka Ámose není dlouhá (má jen devět kapitol) - to tě může povzbudit, abys v tomto týdnu našel čas si ji pročíst celou (třeba na pokračování).
2. Tento hymnus je v množném čísle, ale platí o každém z nás! Proto si jej vztáhnout přímo na sebe a převést do jednotného čísla (místo "nás" dosaď "mě" atd.). Nově formulovaný hymnus si pak přečti - a uvidíš, jak ti zazní nově! A pokud tě něco osloví, klidně u toho prodlévej.
3. Evangelium nastavuje zrcadlo "apoštolské služby" - a před Pánem mohu nyní hledat, jak a v čem se mohu nechat poinspirovat. A zároveň mohu prosit o moudrost, abych dokázal věrně uskutečňovat (ve svých podmínkách!) a konkretizovat "Ježíšův model".