1. čtení
Iz 35,4-7a

⁴Řekněte malomyslným: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" ⁵Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. ⁶Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. ⁷Vyprahlá země se změní v močál a žíznivá půda v prameny vod.

Text je součástí malé Izajášovy apokalypsy, ve které je hrůzný úděl pohanských národů v protikladu k jásotu a veselí Božího lidu.

Mezizpěv
Žl 145

Odpověď: Duše má, chval Hospodina!
Nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky,
zjednává právo utlačeným,
dává chléb lačným.
Hospodin vysvobozuje vězně.

Hospodin otvírá oči slepým,
Hospodin napřimuje sklíčené,
Hospodin miluje spravedlivé,
Hospodin chrání přistěhovalce.

Hospodin podporuje sirotka a vdovu,
ale mate cestu bezbožníků.
Hospodin bude vládnout na věky,
tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. čtení
Jak 2,1-5

¹Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. ²Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, ³vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: "Prosím, posaď se tady na čestné místo." Ale tomu chuďasovi řeknete: "Ty stůj tamhle" nebo "Sedni si tady u mých nohou". ⁴Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad? ⁵Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

Základním principem novozákonní morálky je následování Krista a Boha (Mt 5,48; 11,29). Bůh se sklání k chudým (v. 5; 1,27; Mt 5,3) a na základě tohoto principu má křesťanské společenství sebe sama posuzovat (v. 2-4).

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

Evangelium
Mk 7,31-37

³¹Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. ³²Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. ³³Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, ³⁴vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: "Effatha!", to znamená: "Otevři se!" ³⁵A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. ³⁶Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím víc to rozhlašovali. ³⁷Byli celí užaslí a říkali: "Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!"

Pro pochopení této perikopy je velmi důležité mít před očima kontext: předcházející Ježíšův rozhovor s učedníky ("Ještě nerozumíte? Máte snad zatvrzelé srdce? Máte oči a nevidíte? Ještě nechápete?") a následující uzdravení slepého (8,22-26). Ve světle těchto dvou úryvků se ukazuje, že učedník je ten, kdo skutečně potřebuje otevření očí a uší.

K hlubšímu porozumění textu

31-32 Tyto zeměpisné údaje nám prozrazují, že evangelium "putuje" i do pohanských krajů.

33-35 Ježíš bere nemocného stranou, aby se utajilo uzdravení. Kristus nechce budit laciný dojem, že je "pozemský spasitel". Uzdravení probíhá dotknutím se nemocných částí, přitom se Ježíš dotýká jazyka slinou, které se ve starověku přisuzovaly léčivé účinky (dotyk slinou byl později součástí křestního obřadu). Pozvednutí očí je znamením prosby o "nadlidskou sílu" (totéž platí o povzdechu). Hluboké vdechnutí bylo považované za přípravný úkon proroka či uzdravovatele před samotným projevením mocné síly.

Příkaz "otevři se" je určený nemocnému (neschopnému slyšet), ne "nemocným orgánům" (nejedná se o množné číslo).

36-37 Uznání, že Ježíš "všechno dobře učinil", připomíná Gn 1,31 ("Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré"): skrze Krista se tedy obnovuje "zraněné" stvoření.

Zákaz rozšiřovat zvěst o uzdravení je v linii s markovským tajemstvím Mesiáše - Ježíš nestojí o lacinou popularitu.

Společné rysy prvního čtení a evangelia

Uzdravení hluchoněmého je naplněním Izajášových slov - a svědectvím o tom, že nadešla přislíbená doba spásy a uzdravení.

K úvaze

Je to takřka kouzelné slovo - "effatha", "otevři se". Slovo, které však "nestojí osamoceně", ale je dovršením… celého terapeutického procesu. Začíná to prosbou o "obyčejné" vkládání rukou na hluchoněmého. Kristus však odpoví "velkoryseji" a udělá něco víc: dotýká se přímo těch nemocných částí jeho těla, uší a jazyka. Není to další projev jeho "snížení se" k naší obyčejnosti a zraněnosti? Není to další projev jeho postoje milosrdného Samaritána, který jde kolem nás, ale nepřejde nás? Který se zastaví, skloní se a naše rány obměkčí olejem? Je to opět Ježíš s "otevřenýma očima" (vždyť si nás všímá!) a hlavně s otevřeným, soucitným srdcem. A tato jeho "blaho-sklonnost" (z milosti se On k nám sklání!) se zviditelňuje dotekem. Tak lidsky a jemně vůči nám jedná…

Nejen však gesto, ale i slovo - "effatha! Otevři se!" Není třeba mnoha slov, ale jen jediného slova - vyřčeného v moci. A ten, který je "zavřený", se otevírá. Ten, který má jazyk svázaný, prožívá uvolnění.

Evangelní příběh se "dotýká" každého z nás, i když nejsme postiženi hluchotou či němotou. Dostáváme jasné poučení, že Ježíš "se sklání" k našim nemocem - jako dobrý lékař. Nemusel by se dotýkat našich ran, ale On to přesto tak činí - abychom měli jasnější důkaz jeho dobroty. Jak se nás dotýká? Skrze událost, projev lásky druhého člověka. Anebo v modlitbě či v eucharistii. V každém případě existují chvíle, kdy můžeme zažít: On je tu, blízko mě, vztahuje svou ruku k mým bolestem.

Aby tato péče byla "plně" lidská, nechybí "obyčejné slovo" - "otevři se"! Takové slovo (prožívané jako "osvobozující oslovení" při četbě Písma, při rozhovoru s druhým…) nás vyvádí z uzavřenosti, z neschopnosti Boží slovo slyšet, ale také vyslovovat (obě dimenze jsou úzce spojené - pouze když slyšíme, můžeme také mluvit!).

Jestliže se dnes často klade důraz na to, že se máme otevírat Božímu působení, Božímu slovu, pak se nemá zapomenout, že především Bůh nás otevírá - osobním oslovením: "nebuď uzavřený ve svých neschopnostech, pocitech zahořklosti a ukřivděnosti. Odhoď zábrany a nedůvěru vůči mně."

K aplikaci

1. Najdi si chvíli času a představ si v duchu to, co popisuje prorok. A jednoduše u toho spočiň. Na závěr můžeš připojit několik slov děkování za to, že už teď žiješ v době přislíbené Izajášem - a naplnění tě teprve čeká!

2. Diskriminace - právě toto pranýřuje autor listu. Dokázal bys ve svém životě najít projevy "diskriminace"?

3. Projdi si ty oblasti a situace, kde se cítíš "uzavřený" před Bohem - a pros o slovo "osvobození" a "uvolnění".