1. čtení Iz 66,18-21
Toto praví Hospodin: 18„Znám jejich
skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky.
Přijdou a uzří mou slávu. 19Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo
se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu,
k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu. Budou
hlásat národům mou slávu. 20Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako
dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech
na mou svatou horu do Jeruzaléma - praví Hospodin - jako když synové Izraele
přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. 21A také z nich si vezmu
kněze a levity“ - praví Hospodin.
Zdá se, že tu máme velmi pozdní mesiánský text. Příchod Mesiáše bude znamenat
sjednocení všech lidí v chrámu pravého Boha. Výlučnost Izraele tak bude
překonána účastí všech lidí na kultu a kněžství. Zde přítomný důraz na
sjednocení je potvrzen i srovnáním mezi v.
Mezizpěv Žl 116 Jděte
do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, - oslavujte ho, všechny národy. *
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství - a Hospodinova věrnost trvá
navěky. *
2. čtení Žid 12,5-7.11-13
Bratři! 5Pustili jste z hlavy, že Bůh
vás povzbuzuje jako své syny: 'Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na
lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. 6Pán totiž trestá toho, koho
má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.' 7V té kázni vytrvejte! Bůh
s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá? 11Pokud ovšem
taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to
nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. 12Posilněte
proto ochablé ruce a klesající kolena. 13Připravte pro své kroky přímé stezky,
aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.
Skrze životní zkoušky nás Otec chce dovést k „očištění“, ke svatosti. Je
přirozené pociťovat smutek za takových okolností, ale na druhou stranu je možné
nacházet posilu v samotném Bohu, který podporuje kulhajícího (tj. slabého ve
víře).
Zpěv před evangeliem
Aleluja.
Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán; nikdo nepřichází k Otci než skrze
mne. Aleluja.
Evangelium Lk 13,22-30
22Ježíš se ubíral od města k městu, od
vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. 23Někdo se ho
zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: 24„Usilujte o
to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít,
ale nebudou moci. 25Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete
venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám:
'Neznám vás, odkud jste.' 26Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili
a učil jsi nás na ulicích!' 27Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode
mě, všichni jste páchali nepravosti!' 28Tam bude pláč a skřípání zubů, až
uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království,
ale vy budete vyhnáni ven. 29A přijdou od východu a od západu, od severu a od
jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. 30Ano, jsou poslední, kteří
budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“
Ti, kteří jsou v blízkosti Kristově, si kladou otázku: „Budeme zachráněni?“
Odpověď je jednoduchá a „zavrhuje“ lacinou spásu: nestačí znát Krista. Je třeba
přijmout Boží slovo a usilovat o jeho uskutečnění.
K hlubšímu porozumění textu
Perikopa navazuje na dvě poslední předcházející podobenství o Božím království.
Tento text má určité paralely u Matouše (7,13-14), kde se mluví o široké a úzké
cestě do království.
23-26 „Je málo těch, kdo budou spaseni?“ Tato otázka vychází z názoru, že ne
všichni budou mít podíl na zaslíbeném světě, který má přijít. Jaký je tedy
vztah ke království, které hlásá Ježíš? Mistr na otázku neodpovídá, ale (jak je
jeho zvykem), obrací se přímo na posluchače výzvou: „Vy se snažte vejít!“
Přesouvá tedy těžiště diskuze z obecné a teoretické roviny na rovinu osobní a
konkrétní.
Kam vejít? Do dveří, které vedou do hodovní síně, kde probíhá radost bez konce.
Mnozí se budou snažit vejít, ale nevejdou – kdy budou o to usilovat? Ne během
života (vždyť budou usilovat o opak – budou „se dopouštět nepravostí“, v. 27),
ale tehdy, kdy už bude pozdě (v. 25). Tito lidé to tehdy budou „zahrávat“ na
to, že Krista znali – mluví se zde v první řadě o Ježíšových současnících. Znát
Ježíše však nemá žádný význam, pokud se nejedná o skutečné osobní společenství.
Znát neznamená jen „teoretická znalost“, ale také osobní společenství
(„poznání“ v biblickém slova smyslu – Ježíšova odpověď „neznám vás“ tedy
znamená „nemám s vámi vztah, nejsem ve společenství s vámi“).
27 „Kdo pácháte nepravosti“ – nejedná se o „dočasná selhání“, ale o stav
netečnosti vůči evangeliu, vůči Kristu, je to kráčení po „neevangelní cestě“ (a
nejen „občasné zahýbání doleva či doprava“).
29 Přijdou od východu, západu, severu i jihu – tj. odevšad. Je to motiv
starozákonní, viz Iz 49,12; 43,5-6. I hostina je typickým
SZ tématem, obrazem nadbytku a zajištění.
30 Někteří první (tj. Židé, oni byli jako první vyvolení, jako první slyšeli
evangelium) budou poslední (tj. zůstanou venku), někteří poslední (tj. pohané)
budou první (tj. vejdou na hostinu). Je důležité poznamenat, že věta „první
budou poslední a poslední budou první“ může mít různý význam podle kontextu. V
našem případě se nabízí výše uvedený výklad: nemluví se však o tom, že někteří
první budou poslední „na hostině“. Podobenství nečiní rozdíl mezi těmi, kdo jsou
připuštěni na hostinu.
Společné rysy prvního čtení a evangelia Spása pro všechny národy.
K úvaze
Nedávný Coubertinův nástupce Killanin
(bývalý předseda Mezinárodního olympijského výboru) řekl: „Za olympijské ideály
stojí za to bojovat!“. I za vlast stojí za to bojovat, za pošlapanou čest
rodiny, za uplatnění svého práva, za děti, za svobodu… A stojí ti za to bojovat
a usilovat o život s Kristem? Nedáváš za to jen drobty? A možná je na místě se
ptát, proč dáváš drobty (pokud vůbec): není to tím, že „nevidíš“ velikost
ideálu evangelia? (na rozdíl od jiných ideálů). Každý usiluje o to, co poznává
jako dobré – čím lepší, tím větší úsilí. A Ježíš toto ví velice dobře, proto
nám předkládá dva důvody, proč usilovat o život podle evangelia (a o společenství
s ním). Jeden důvod je negativní, druhý je pozitivní. Ten negativní: nezůstat
jednou venku, kde bude jen bolest a pláč. Pozitivní: vejít na hostinu, setkat
se svými drahými. A hostina znamená… bezstarostnost, hojnost, veselí a jásot,
společenství, pohoda, jistota.
Usilovat, bojovat – co to znamená? Na pomoc nám přichází Pavel: „Nevíte snad,
že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane
cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné
kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec
nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával
rány do prázdna.“ (1 Kor 9,24-26) Opakem úsilí je
netečnost, indiference. Plavání podle proudu. Život podle toho, jak „to
přijde“. Život bez smyslu, zmatené poletování sem a tam.
Znamená to, že evangelium je jen vypětí sil, zatnutí zubů, sparťanská výchova?
To by opět nebylo… evangelní. Samotný Ježíš uměl odpočívat… Jak správně řekl
sv. Jan Evangelista, když se jeden náhodný kolemjdoucí podivil, že tak svatý
muž si hraje s koroptví: „Struna luku nesmí být stále napnutá, jinak praskne“
(tak podle jedné legendy). Někdy je čas „usilovat“, vydat své síly dobrému dílu
(z lásky k bližním, ke Kristu), usilovat o osvobození od nějaké závislosti,
někdy je čas si oddechnout – vychutnat si krásy přírody, Boží blízkosti,
přátelství.
K reflexi
1. Představ si ty velké davy, které přicházejí k Hospodinu – a vzdej Bohu
chválu, že má tak velkou moc, že si dokáže vyvolit (i dnes) lidi ze všech ras,
národů: a tedy i lidi žijící v naší zemi.
2. Prožíváš těžké období? Nepříjemnou událost? Zkus z toho „vytěžit“!
3. Jak ve tvém životě konkretizovat „usilujte o to, abyste vešli těsnými
dveřmi“?