Místo těchto perikop se dnes mohou číst všechna čtení z ročního cyklu A.

1. čtení
Ex 3,1-8a.13-15

¹Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. ²Zjevil se mu Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel. ³Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ ⁴Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ A on odpověděl: „Tady jsem!“ ⁵(Bůh) řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ ⁶A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. ⁷Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. ⁸Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem.“ ¹³Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?“ ¹⁴Bůh pravil k Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: 'Ten, který jest, posílá mě k vám.'“ ¹⁵A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.“

Mojžíšovo setkání s Hospodinem na Chorebu je počátkem nové etapy v dějinách Izraele. Hospodin se zde zjevuje jako Bůh podivuhodný a mocný, který je nad zákonitostmi přírody – toto je naznačeno keřem, který není stráven ohněm. Tímto úkazem projevuje svou svatost, která vzbuzuje bázeň. Přesto se tento svatý Bůh projevuje zároveň jako Bůh blízký, který má s člověkem osobní vztah: on je Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jákobovým. On zná bídu a bolest svého lidu. Svatý Hospodin nezůstává ve výšinách, ale sestupuje, aby zachránil. Boží jméno Jahve vyjadřuje tuto spasitelnou přítomnost: Bůh je ten, kdo je blízko.

Mezizpěv
Žl 102

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina,
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

On odpouští všechny tvé viny,
on léčí všechny tvé neduhy.
On vykupuje tvůj život ze záhuby
on tě věnčí láskou a slitováním.

Hospodin koná spravedlivé skutky,
zjednává právo všem utlačeným.
Oznámil své plány Mojžíšovi,
izraelským synům své skutky.

Hospodin je milosrdný a milostivý,
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.

2. čtení
1 Kor 10,1-6.10-12

¹Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, ²všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, ³všichni jedli stejný duchovní pokrm ⁴a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. ⁵Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. ⁶Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. ¹⁰Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce. ¹¹To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. ¹²Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

Bůh skrze „křest“ mořem nejprve přivedl izraelský lid ke svobodě a k nové existenci. Na poušti pak nenechal svůj národ zahynout, ale živil jej manou a vodou ze skály. Na tyto projevy Boží věrnosti však lid odpovídá nevěrností. Tyto události z dějin Izraele Pavel nově aktualizuje pro život křesťanů. Křesťané mohli přijmout ještě skvělejší Boží dary: nový život z vody a z Ducha, pokrm i nápoj, které živí věčný život. Přes tak velké skutky Boží milosti je každý křesťan vystaven nebezpečí promarnění těchto darů. K tomu může dojít upadnutím do převrácenosti srdce, kdy touhu po Božích darech nahrazujeme zlou žádostí a vděčnost vůči Bohu zaměňujeme za reptalství. Prostředkem k překonání těchto pokušení je bdělost srdce.

Zpěv před evangeliem

Obraťte se, praví Pán, neboť se přiblížilo nebeské království.

Evangelium
Lk 13,1-9

¹V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví obětních zvířat. ²Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci byli větší hříšníci než ostatní Galilejci, když to museli vytrpět? ³Ne, říkám vám, když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. ⁴Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? ⁵Ne, říkám vám, když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ ⁶Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. ⁷Proto řekl vinaři: 'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraž ho! Proč má zabírat půdu?' ⁸On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, ⁹snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.'“

Také „obyčejné“ události mohou zprostředkovat Boží poselství. Ježíš používá dvě zprávy z nedávné minulosti, aby ještě naléhavěji zdůraznil nutnost obrácení. Pomocí těchto příběhů nechce Ježíš předložit obraz Boha „soudce“, který je připraven okamžitě potrestat „hříšníka“. Vždyť ti Galilejci nebyli většími „hříšníky“ než ostatní. Jádro poselství je tedy jiné: závěr života přichází znenadání, nesmí se otálet s obrácením, jinak může přijít „tragický“ konec. Bůh je však trpělivý a poskytuje dostatek času a šancí k obrácení: okopává fíkovník a očekává, že přinese ovoce.

K evangelnímu úryvku je možné uvést Pavlův výrok: „Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?“ (Řím 2,4)

K úvaze

Obrať se právě dnes… Na takovou výzvu bys mohl namítnout: „Raději zítra, teď nemám čas. Raději jindy, musím se připravit“. Jenže… ta nejjednodušší cesta je: obrať se dnes. Ne zítra. Ne jindy. Sami ze své zkušenosti víme, že odložená záležitost se postupem času stává stále větším břemenem.

Dánský filozof Sören Kierkegaard uvažuje o případu člověka závislého na hazardních hrách. Takový člověk si v duchu řekne, že přestane, ale jen od následujícího dne: ten večer si ještě dopřeje. A výsledek? Následující den na tom bude samozřejmě stejně jako předtím. Na takové otálení platí: „Zítra, zítra, proč ne dneska, proč ne teď?“

Obrácení (právě dnes) je „výhodné“ především pro tebe samotného! Je to jako bys využíval lukrativní nabídky, která se ti nabízí jen určitou dobu. Tím, že neotálíš a „vezmeš“, získáš především ty sám. A opačně: zdráháním se o něco ukrátíš ty sám. Ve stejném duchu hovoří i Ježíš: neobrácení znamená ztrátu, zmar. Jak napovídá pozorné čtení evangelia, Ježíšova slova nejsou varováním, že neochota k obrácení přivodí „tragickou smrt“ (v podobě určitého nenadálého neštěstí či nehody). A kromě toho by nebylo správné pochopit Ježíšova slova „ve stejném smyslu“ pro všechny posluchače. Vždyť samotné evangelium nám prozrazuje, že s nejvyšší naléhavostí je Ježíšova výzva určena těm, kdo dosud nepřijali evangelium. Pro ty však, kdo přijali Krista do svého života, už není smrt a odsouzení (Ř 8,1).

Dnešní věta „neobrátíte-li se, podobně zahynete“ je pro nás tedy zbytečná? Ne. I nám připomíná, že odchýlení se od Boží cesty, vykroucení se, od-vrácení od Boží tváře je „k naší škodě“. Platí totiž jasný axiom, že bez Boha není život – a čím víc se před Bohem bráním, tak tím víc sám trpím a ubližuji si. A tak výzva „obrať se právě dnes“ se dá v tomto duchu chápat jako „buď sám k sobě dobrý“.

K aplikaci

1. „Veni, vidi, vici“ – „přišel jsem, viděl jsem a zvítězil jsem“ (Julius Caesar). Tato slova se dají najít i v Hospodinově ujištění (v. 7-8). A to, co Bůh udělal jednou provždy (vysvobozením skrze Krista), chce uskutečňovat stále nově i ve tvém životě. Stačí jen se vystavit jeho působení, toužit po jeho vysvobození, po jeho životě.

2. „Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl“ – lapidární věta, která nepotřebuje dlouhých komentářů…

3. Obrácení „dnes“ se může konat velmi prostě modlitbou: „Pane, nechci už takto hřešit. Dávám ti tento hřích a nechci jej už zpátky. Ty sám mě vysvoboď“.

Je docela možné, že nadále budeš padat do stejné slabosti, avšak z tvé strany to bude hřích „přetrpěný“, a ne zcela chtěný.