Namísto historického exkursu, který zatím nemáme připravený, nabízíme zde alespoň autentický výpis z kroniky:

Farní chrám Narození Panny Marie stojí téměř uprostřed města. Jeho stavba počata byla v nynější podobě r. 1677 a dostavěna r. 1707, avšak dle původního plánu nedokončena; jest z kamene v slohu copovém trojlodní a nejkrásnější v hejtmanství Pardubickém. Posvěcen byl (consecrován) od pátého biskupa královéhradeckého Tobiáše Bekra r. 1709.

Hlavní oltář krášlí obraz Narození P. Marie, malovaný r. 1854 od chrudimského akad. Malíře Josefa Papáčka; kolem oltáře jsou na konsolách sochy sv. Jáchyma a Anny, Josefa a sv. Jana Nepom. V presbyteři, která tvoří nepravidelný pětistěn, visí nad oknem sakristie obraz sv. Máří Magdaleny a na protější stěně velký krucifix. V hlavní lodi, která jest vroubena pěknou římsou, stojí kazatelna a tři postranní oltáře:

 -- Nanebevzetí P. Marie (z r. 1875, obraz od kyšpereckého malíře Frant. Umlaufa, řezba a štafírování od Ed. Harracha z Vys. Mýta)

 -- sv. Anny (nákladem manželů Františka a Anny Gabrielových z Dašic r. 1785 zřízený), jehož řezby jsou od pardubického řezbáře J. Teplého,

 -- sv. Jana Nepomuckého, zřízený nákladem dobrodinců r. 1758 (řezba od chrudimského řezbáře Jos. Procházky, štafirování z r. 1761 od Matěje Jiskry z Hradce Král.).

V lodi po straně epištolní jest poboční oltář Srdce Páně) s bohatou a krásnou řezbou, zřízený od dobrodinců r. 1705; v lodi po straně evangelní jest pod chórem starý oltář sv. Josefa s dřevěnými soškami patronů českých: Václava, Ludmily, Vojtěcha a neznámého, uprostřed sv. Josefa a nahoře sv. Jana Křtitele. Nápis písmem kurrentním pod sochami hlásá, že oltář tento byl vyzdvižen r. 1679, 10. září nákladem Petra Košťála za primátora Rudolfa S. Košťála a faráře Frant. Ant. Ebrta.

Pod chórem jest jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské.

V kostele nalézá se cínová křtitelnice z r. 1559 s polovypuklým obrazem Krista a sv. Petra, křížová cesta od malíře Václ. Houdka z Chocně a obraz Zvěstování P. Marie z r. 1710.

V průčelí chrámu jsou výklenky pro sochy a dvě čtyřhranné nedokončené věže zakončené nízkými jehlany. Na pravé věži visí zvon veliký z r. 1710, poledník bez letopočtu a dva malé zvony, na levé věži jsou dva zvony zvané Mariánské, jeden z r. 1565, druhý z r. 1716. O velikém zvonu uvádí Nechvíle ve své práci >Dašice< zajímavá data.

Kostel dašický býval bohatý, ale již v stol. 17. chudý, že ani lampu věčného světla nemohl si vydržovati; jistiny jeho byly nejspíše ve válkách pobrány. Rok 1641 měl zádušních polí 396½ záhonů pronajatých, měl také krávy zádušní (železné). Dubový les Ruprechtovec (15 jiter) jest dosud jeho majetkem; z něho dostával farář ročně 50 sáhů dříví a 30 kop otýpek, ale r. 1851 les ten proměněn v pole a louku a dán v nájem, z něhož dostává nyní plat na 5 sáhů dříví a 5 kop otýpek dle ceníku revíru zlodějského.

Mezi dobrodinci chrámu nalézáme pana Čeňka Dašického z Barchova, jenž dal kostelu zlatohlavý ornát (1511), aby knězem každou neděli dušičky jeho mile I všech předků jeho lidem byly připomínány.

Ze starších dob chová kostel ve farní listárně rorátní knihu psanou z r. 1612, jež bývala snad majetkem konventu literáckého který se dělil na mladší a starší literáty, měl zvláštní pokladnici a jenž byl vyzdvižen nejspíše od Josef ll.

V kostele dašickém bývala tři bratrstva: 1. Zvěstování P. Marie, 2. Narození P. Marie založené r. 1704 a mající dřevěnou sochu P. Marie s Ježíškem ozdobenou dvěma zlatými korunkami, granáty a zlatníky na velkém oltáři, 3. Nejsvětejšího Srdce Páně, po němž ostali co památka dva stříbrné kalichy a stříbrná monstrance, které r. 1810 do c. k. mincovny měly býti odvedeny, ale 84 zl. k. m. po městě sebranými byly vyplaceny.

V kostele jsou dvě hrobky: uprostřed hlavní lodi faráře Jakuba Kohouta zemř. 1754 a v poboční pravé lodi bratra z řádu Milosrdných Nerverta, který se r. 1725 zabil v noci pádem na faře.