1. čtení
Mdr 18,6-9

⁶Ta noc (v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů) byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. ⁷Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. ⁸Neboť čím jsi trestal protivníky, tím nás jsi oslavil, když jsi nás povolal. ⁹Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých (rodičů) a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěv otců.

Text je vzpomínkou na vysvobození z Egypta – toto vysvobození je zárukou a příslibem Boží ochrany v současnosti. A v očekávání této spásy se slaví velikonoční svátky (Ex 12,27; Nm 9,7), při kterých se zpívají oslavné žalmy.

Mezizpěv
Žl 32

Odpověď: Blaze národu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina,
sluší se, aby ho dobří chválili.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.

Hle, Hospodinovo oko bdí nad těmi,
kdo doufají v jeho milost,
aby jejich duše vyrval ze smrti,
aby jim život zachoval za hladu.

Naše duše vyhlíží Hospodina,
on sám je naše pomoc a štít.
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství,
jak doufáme v tebe.

2. čtení
Žid 11,1-2.8-19

Bratři!
¹Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. ²Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. ⁸Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. ⁹Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. ¹⁰Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí. ¹¹I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který dal ten slib. ¹²A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. ¹³Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. ¹⁴Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. ¹⁵Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. ¹⁶Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město. ¹⁷Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: ¹⁸'Od Izáka budeš mít potomky.' ¹⁹On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.

Víra je zde chápaná jako síla, která žene dopředu, jak je zřejmé z uvedených příkladů otců. Liturgický úryvek uvádí pouze otce věřících, Abráma: u něj je víra totožná s odevzdaností Bohu, s odevzdaností vlastních jistot „vstříc nejistotám“.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.

Evangelium
Lk 12,32-48

Ježíš řekl svým učedníkům:
³²„Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. ³³Prodejte svůj majetek a rozdejte na dobré skutky. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. ³⁴Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
³⁵Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, ³⁶abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. ³⁷Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepásá se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. ³⁸A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. ³⁹Uvaž tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. ⁴⁰I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“
⁴¹Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ ⁴²Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? ⁴³Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! ⁴⁴Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. ⁴⁵Kdyby si však onen služebník pomyslil: 'Můj pán hned tak nepřijde,' a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, ⁴⁶přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěrnými. ⁴⁷Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. ⁴⁸Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“

Správné používání majetku má umožnit připravenost na setkání s Pánem. Ježíšova slova jsou nejprve obecná a platná pro všechny učedníky: učedník totiž neví, kdy se Pán vrátí, a proto má být stále připravený. Tato obecná napomenutí však vyústí v konkrétnější aplikaci na vedoucí společenství: komu Bůh mnoho svěřil, od toho bude víc vyžadovat.

K hlubšímu porozumění textu

32 Navazuje se tu na předchozí poučení o vztahu k majetku: není třeba se nechat pohltit starostmi o živobytí, vždyť Otec se o nás stará ještě víc než o lilie či ptáky – on se rozhodl dát nám království, plnost života! Proto se nemáme nechat zavalit strachem o zajištění existence (výzva „nebojte se“ může mít odlišné akcenty, a to podle kontextu). Jsme malým stádcem, které je vedeno dobrým pastýřem, samotným Hospodinem (ne přímo Ježíšem – to je janovská perspektiva). Malé společenství dostane největší Boží dar, plnost života.
Malé stádce („jako ovce mezi vlky“ – 10,3) je možná narážkou na Iz 41,14 (podle řeckého překladu Septuaginty): „Jákobe, ty nejmenší v Izraeli, já ti pomůžu“.

33 Na toto téma se vrátíme v 16,13 („Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“). V Lukášově díle pak nám Skutky vykreslují konkretizaci tohoto ideálu: „Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.“ (Sk 2,45)
Srdce musí být přitahované tím pokladem u Boha. A ten poklad se získává darováním hmotného pokladu. K tomu viz Tob 4,11 („Ze svého majetku dávej almužnu. Nikdy neodvracej tvář od chudého a Bůh neodvrátí od tebe tvář svou. Almužnu vyměřuj podle své hojnosti; budeš-li mít mnoho, dávej víc, budeš-li mít málo, dávej méně, ale neváhej almužnu dát. Tak si založíš pěkný poklad pro den nouze. Neboť almužna osvobozuje od smrti a nedopouští vejít do temnoty. Almužna je cenný obětní dar pro všechny, kdo jej dávají před Nejvyšším.“). O prozíravém využívání majetku viz 16,9 ( „Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.“)

35 Svoboda od ustaranosti a od majetku umožňuje bdělost, připravenost na příchod pána. Bedra přepásaná podmiňují dobrou a pohodlnou chůzi – jinak by dlouhá říza překážela. Možná se naráží také na připravenost při vyjití z Egypta (Ex 12,11.22-23). I hořící lampy, nezbytné v noci, symbolizují připravenost a bdělost.

37 „Amen, pravím vám“ – uvozuje obzvlášť důležitou výpověď. Její funkcí je zbystřit pozornost („skutečně, věřte mi“).
Pán sám bude sloužit svým služebníkům: taková záměna rolí je neslýchaná! Podle Bengela (vykladače z 18. století) se jedná o největší zaslíbení obsažené v Písmu.

41-42 Ježíšova odpověď (otázka „kdo“) je záhadná. Podobná odpověď formou otázky se objevuje na konci podobenství o milosrdném Samaritánu („kdo se zachoval jako bližní?“) – Mistr umí opravdu mistrovsky přivést posluchače k tomu, aby sám nalezl odpověď.
„Pro nás“, tj. pro učedníky, „pro všechny“, tj. pro zástup.

42 Zde se zřejmě myslí na představené komunity.

46 „S nevěrnými“ (lepší překlad než „s nevěřícími“) – nevěrní jsou ti, kdo byli nezodpovědní, nestálí.

47-48 Odpovědí na Petrovu otázku je tedy to, že podobenství platí pro všechny, ale odpovědnost je úměrná poznání: na učednících leží větší míra odpovědnosti než na zástupech.
V pozadí tohoto výroku je starozákonní učení o proviněních úmyslných (spáchaných zvednutou rukou) a neúmyslných (Nm 15,27-30).

Společné rysy prvního čtení a evangelia

Dvojí úděl: spravedlivých/věrných a nespravedlivých/nevěrných.

K úvaze

Co je tvůj poklad? Co je pro tebe nejcennější? Ve světle evangelia to můžeš poznat snadno podle toho, kde je tvoje srdce: na co myslíš? o co „ti jde“? jaké máš pohnutky? Pořád myslíš na nové auto? Na dovolenou? A jestliže je tvým pokladem manžel, pak je jasné, že „budeš na něj myslet“, budeš nedočkavá, kdy se konečně vrátí – a případně připravíš pro něj dobrou večeři.
A pokud je pokladem Ježíš? Pak na něj čekáš. Pak voláš: „Přijď, Pane Ježíši“. Pak svědomitě posloucháš jeho evangelium a usiluješ o to podle toho žít: a sloužíš i druhým. Pokud Ježíš není tvým pokladem, pak jednáš necitlivě vůči bližním („biješ je“ – v. 45), zneužíváš svého postavení, považuješ druhé (partnera, spolupracovníky ve farnosti, přátele) za „nástroj“ k uskutečnění svých plánů…
Možná někdy v minulosti padlo rozhodnutí žít pro Pána a pro druhé (třeba pro svou rodinu). Ale pak dny ubíhaly, světlo z evangelia („je to jasné, takhle mám žít!“) bylo vystřídané nocí zmatku, chaosu, propadání nějaké závislosti (televizi?). A to pak zatížilo tvoje nitro, které nebylo schopné toužit po Pánu. Vždyť nikdo nemůže sloužit dvěma pánům (televizi a Bohu).
Jak projít temnotou noci, bezútěšného hledání? „Vstanu a půjdu hledat toho, kterého miluje má duše“ (Pís 3,1). Vstát z pádů, vstát z porážek, vstát ze zraňujících konfliktů. Vstát a hledat, vytrvale volat:

„Přijď, Pane Ježíši,
ty, kterého národy očekávají,
a potěš nás svou blízkostí.
Přijď ty,
lesku Boží nádhery, ty,
sílo a moudrosti Boží:
Proměň noc našeho života v den
a dej světlo našim očím.“
(Sv. Bernard z Clairvaux)

K reflexi

1. Není tak zřejmé, proč máme takový text (18,6-9) v knize Moudrosti: k nalezení odpovědi ti poslouží úvod k této knize (např. v ekumenické Bibli) a přečtení prvních pěti kapitol.

2. „Byli cizinci a přistěhovalci“ – jak žít tento postoj a přitom se zcela neodcizit lidem kolem nás?

3. Zamysli se nad těmito výroky, vyvoď důsledky:
„Láska znamená být v temnotách věrným tomu, co jsme viděli ve světle“ (L. Evely).
„Ti, kteří sdílejí všechno spolu, jsou partnery, dávají lásku za lásku, utrpení za utrpení. Ježíši, tys umřel; dal jsi všechno: život, krev, vše...
Teď je řada na mně. I já ti chci dát vše. Obyčejný vojín bojuje ztracený někde v řadě, ale ten nejvěrnější se snaží být blízko svého velitele, aby s ním sdílel jeho osud. To je to jediné, na čem záleží, neboť to znamená žít Kristovým životem.“ (Matka Tereza)